Se Seawavem na Orlíku

První dva říjnové dny jsem pak vyrazil s kamarádem SEAWAVEM na Orlík. Kdysi jsem četl článek o krásném kajakářském výletu na jarní Slapy… A podzimní Orlík nebude jistě o nic horší! Je to sice od nás z Mniší dost daleko, avšak mezi volbou buď sólo na Orlík, nebo nic, mám jasno.

Sice to při foukání kajaku v hřebenské zátoce vypadalo, že se každou chvíli rozprší, ale odvážnému štěstí tentokrát přálo a předpověď beze srážek se vyplnila. Kousek na sever vidím hráz a k jihu se táhne jezero až daleko nad soutok s Otavou. U něj stojí hrad Zvíkov, můj cíl, vzdálený téměř pětadvacet kilometrů. Nu což, na Bajkalu jsem dával v bezvětří za den bez problémů čtyřicet… Takže: Hrrr na to!

Jenže: Vyplutí se nepovedlo v časných ranních, ale spíš časných poledních hodinách a o větru na vodě už byla řeč. I tak jsem ale v podvečer ve vodách Otavy a fotím majestátní hrad ze žabí perspektivy. Co teď?

Do půlnoci bych to bouchnul zpátky k autu, ale co kochačka? Navíc po chvíli nacházím nad hausbótem, kotvícím v malém zálivu, posezení kryté plachtou… Když už jsem ten spacák vezl… Aktualizovaná předpověď hlásá déšť od půlnoci do oběda. Sedí to. Naštěstí jsou v plachtě dost velké kusy fakt nepromokavé a lavička přesně na moji velikost. Dlouho jsem si nepoležel od devíti večer do jedenácti dopoledne!

Pak už pomalu posnídat, poobědvat, sbalit a doplout zpátky. Pár fotek se taky nakonec povedlo, takže se dá mluvit o příjemném svezení. Navíc ohromné množství všudypřítomných cedulí a kotvících lodí mne jen utvrdilo v tom, že říjnový termín byl pro klid a pohodu na vodě rozhodně správnou volbou. Tak zase někdy na kajaku.

Text a foto: Marek Šimíček