Úvodní stránka>Cestování, Novinky>Petr Nedvídek s Barakou v Kanadě na Liard River

Petr Nedvídek s Barakou v Kanadě na Liard River

Liard River

 O řece Liard River v médiích moc zpráv nekoluje i když je to mohutná, 1200 kilometrů dlouhá řeka, která svádí vodu z obrovského území o ploše tři a půl krát větší než je plocha České republiky. Důvodem je asi skutečnost, že protéká pravou severskou divočinou a s výjimkou dvou malých vesnic, menším Upper Liardu, kde dnes žije jen 125 obyvatel a Fort Liardu, ve kterém žije 468 obyvatel, neleží u ní žádná osídlení. Její pramen se nachází v Yukon Territory na svazích hory Mount Lewisu v pohoří Saint Cyr Range, který je částí horského pásma Pelly Mountains. Teče zprvu severovýchodním směrem a poté co narazí na hory Saint Cyr Range jí nezbývá nic jiného než se stočit na jihovýchod. Po překročení hranic s Britskou Kolumbií se obloukem stáčí k severu, aby překročila hranice Northwest Territories a pokračovala dalších čtyři sta kilometrů ve své nespoutané, divoké pouti k veletoku Mackenzie River. Při jejím ústí leží Fort Selkirk, bývalé významné sídlo Hudson Bay Company (HBC) odkud bylo společností spravováno obrovské území celého Districtu of Mackenzie. Hnědý proud Liardu vzdoruje ještě několik stovek kilometrů než se konečně oddá svému osudu a smísí se s čistou vodou mohutné Mackenzie River.

Po řece Liard pronikli do vnitrozemí teritoria Yukon první bílé tváře. Jako první Evropan cestoval v roce 1829 po Liardu John McLeod, obchodník HBC, který při ústí řeky Smith River založil Fort Halkett. Po objevení značně jednodušších cest do vnitrozemí Yukonu byl ale v roce 1860 opuštěn. Po Liardu cestoval i Robert Campbell, neohrožený cestovatel po yukonských řekách a zakladatel při ústí řeky Pelly River do dnešního Yukonu ležícího historického Fort Selkirku.

Na první fundovaný průzkum území Yukon Territory vyslala v roce 1887 vážená kanadská instituce jménem Geological Survey of Canada Richarda McConnella a Georga Dawsona. Ti se splavili k Liardu po řece Dease River. McConnell se vydal k Mackenzie River po proudu Liardu a musel překonat při vysokém stavu vody mnohé nebezpečné úseky řeky. Dawson se vydal opačným směrem a cestoval proti proudu Liardu a řeky Frances River k Pelly River, po které se splavil do Yukonu.

V letech 1897 a 1898 se vydalo po Liardu na Klondike za zlatem několik stovek mužů, kteří ale vůbec netušili co je na cestě bude čekat. Zvolili si totiž do Dawsonu tu nejtěžší možnou trasu. Liard River je po vstupu na území Britské Kolumbie nespoutaná, divoká řeka ozdobená četnými peřejemi, protéká několika dlouhými kaňony a vyžaduje četné a dlouhé portáže. Jejich jména, jako na příklad Devil´s Gorge, Rapids of the Drowned, Hell Gate, mluví jasnou řečí. Budoucí rádo-by zlatokopové nebyli schopni dostat se během jednoho léta k řece Pelly River, po které by dosáhli relativně lehce svůj cíl. Byli nuceni na Liardu přezimovat, nebo se po divokém Liardu navrátit do Fort Simpsonu. Jejich utrpení, strádání a jejich nadlidské výkony si dnešní člověk jen těžko dovede představit. Jeden úspěšný Klodiker, pozdější zástupce kanadského ministra dolů Charles Camsell, popsal krutou cestu po Liardu v knížce Son of The North.

Na území Yukonu, nad osadou Upper Liard je Liard River naopak velmi příjemná, rychle tekoucí řeka, která je jako stvořená pro vodní turistiku. Řeka si našla cestu líbeznou krajinou a její průzračná voda omývá oblázky vystlané dno.

V roce 1978 byly dokončeny dvě studie, které atestovaly přehradám na divokém Liardu vynikající hospodářské výsledky. O zkrocení Liardu mělo velký zájem B.C. Hydro. Manažeři, této v Britské Kolumbii působící společnosti, viděli krásu Liardu v jeho síle točit turbíny a vyrábět 4800 MW elektrického proudu. Jeho stovky tisíc let starou existenci, neopakovatelné, fantastické dílo přírody by byli schopni zničit a vybudovat dvě stě metrů vysokou hráz za níž by se rozlilo jezero o ploše 870 kilometrů čtverečních. To by zničilo jednou navždy nedotknutou severskou přírodu, peřeje, kaňony a životní prostor četné zvěře. Dravý Liard by se po délce asi čtyř set kilometrů změnil v plochou vodní nádrž, která by sahala i do údolí četných do Liardu ústících přítoků. Naštěstí v prosinci roku 1986 B.C. Hydro prohlásilo, že nebude příštích dvacet let na projektu pracovat. Zatím je klid, ale snad se v budoucnu opět projekt Liard River neprobudí.

Naše tříčlenná parta, dva Petrové a já, prožila na horním Liardu krásných osmnáct dní. V půli srpna jsme se nechali z Whitehorse vyletět hydroplánem na větší ze dvou, asi tak dvě stě kilometrů vzdálených, jezer Caribou Lakes. Sotva jsme se na břehu jezera zabydleli, začalo pršet. Olověné mraky ležely nad jezerem a poprchávalo i příští den. Připravili jsme naše treking kánoe na cestu, přebalili proviant a osobní věci do vodotěsných barelů a pytlů, úspěšně rybařili a pochutnávali si na houbové smaženici z křemenáčů, kterých se v lese tulilo bezpočet. Odpoledne se mraky počaly protrhávat a na večer se na nás dokonce usmálo slunko. To nás potom doprovázelo, po našem třistakilometrovém putování do indiánské vesničky Upper Liard, u které Alaska Highway překračuje řeku a tudíž se nabízí jednoduchá možnost cestu kanadskou divočinou ukončit, celých šestnáct dní.

Z jezer Caribou Lakes vytéká úzký, mělký potok, který se samozřejmě jmenuje Caribou Creek. Proudí v něm čisťounká voda jejíž množství samozřejmě kolísá dle roční doby. V srpnu jí nebylo přebytek a tak jsme byli z počátku nuceni se potokem částečně brodit a kánoe táhnout na laně. Dno potoka bylo ale pevné a tak se v něm dalo pohodlně jít. Caribou Creek je asi pětadvacet kilometrů dlouhý a ústí do ještě mladičké Liard. Vine se zpočátku lučním porostem , záhy však vstupuje do typického severského lesa. Tam je radno dávat dobrý pozor na stromy ležící v živém proudu potoka a v jeho ostrých zákrutech je nutno kánoe koníčkovat. Několik bobřích hrází nás nutilo kánoe s bagáží portážovat. Ostatní bobří stavby jsme částečně rozebrali abychom otvorem prostrčili kánoe a mohli pokračovat v cestě. V četných tůních se to jen hemžilo lipany. V potoku byl život jako v  akváriu.

Ústí Caribou Creeku do Liard River jsme zpočátku ani neregistrovali, neboť jsme byli plně zaměstnáni orientací a jízdou v labyrintu různých překážek a rychlých postranních proudů, které se odkudsi ze všech stran valily. Když se proudy spojily v jeden, věděli jsme, že plujeme konečně po Liardu. Ten teče zhruba padesát kilometrů severovýchodním směrem až narazí na hradbu hor pohoří Sait Cyr Mountains a nezbývá mu než se stočit na jihovýchod. Krásně čistý proud řeky teče stále rychlostí šesti až sedmi kilometry za hodinu. Přálo nám počasí a my se splouvali krásnou krajinou podél a mezi nedalekými svahy hor neznámých jmen, jejichž výšku bych odhadoval na tisíc osm set metrů. Byla to pohodová jízda a my jsme se kochali jak líbeznou krajinou, tak i průzračnou, tyrkysovou vodou řeky a v ní plovoucími rybami. Mohutný los přeběhl nedaleko před našimi zraky na druhý břeh relativně mělké řeky a když fontány vody dopadly na hladinu a los zmizel v lese, nastal klid a nám se zdálo, že to byl jen přelud.

Táboření bylo po cestě přepychové. Mohli jsme si vybrat mezi stínem lesa a měkkým, voňavým mechem nebo slunečným místem na širokém břehu s vyhřátými, jemnými oblázky. Při ruce byla jak čistá voda tak i suché, naplavené dřevo, které pro nás pracovití bobři připravili tak, aby se dalo přiložit rovnou na oheň. Večery a rána byly nadprůměrně teplé. Během dne vládly teploty nad dvacet stupňů ve stínu, na slunci bylo až nepříjemně horko. Mlhu jsme zažili jen jedno ráno. Nepříjemný kouř z lesního požáru, který kdesi, snad sto kilometrů daleko, vypukl, nás obtěžoval naštěstí jen jedno odpoledne a večer. Ptáci utichli a pach spáleniště visel nad krajem. Z nebe lehce k zemi poletoval bílý popílek a nebýt úmorné teplo, mohlo by se uvěřit že sněží. Slunce se topilo v kouři a zvláštní smutná nálada se rozprostřela nad krajem. V noci se směr větru naštěstí obrátil a po kouři nebylo ráno ani památky.

Jednoho odpoledne jsme byli svědky slunečního hala. Svatozář, jak se slunečnímu halu také říká, je způsobena lomem, odrazem a rozptylem světla v šestihranných ledových krystalech, jejichž uskupení se nachází ve velmi vysoké výšce zemské atmosféry. Je to nevšední jev a my jsme ho pozorovali po dobu několika hodin. Polární záři jsme měli možnost pozorovat jen jeden jediný večer a to současně se západem slunce, což není jev též tak častý. Já jsem ho měl možnost vidět vůbec poprvé.

Zprvu patnáct či dvacet metrů široká Liard přibírala každodenně potoky a řeky jako na příklad Scurvy Creek, Cabin Creek, Black River, Allen Creek, False Pass Creek nebo Meister Creek. Její mohutnost rostla. Rostla do šířky při poměrně konstantní hloubce, která byla pro naše kánoe právě dostatečná. Její voda ale zůstala nadále překvapivě čistá. To patrně proto, protože ji po celou dobu omývaly oblázky různých barev a velikostí, kterými bylo souvisle vystláno její dno. Teprve když se Liard River spojil s Frances River, která přinesla srovnatelné množství vody, stala se z ní mohutná řeka, která nás ale za dva dny donesla k mostu silnice Alaska Highway kde naše pouť po nádherné části horního Liardu končila. Museli jsme se chtě-nechtě s Liardem rozloučit a poděkovat mu za krásné zážitky, kterými nás podaroval a na které budeme i po letech rádi vzpomínat.

 

Informace o cestě ve zkratce

 Náročnost:  

Až k mostu silnice Alaska Highway je Liard River, příjemná, pohodová řeka bez peřejí a nebezpečných kaňonů, která je vhodná pro milovníky vodní turistiky, kteří si chtějí užít přírody a nemají potřebu zažít návaly adrenalinu. Proud vody je slušný a proto je nutno dávat velký pozor na překážky a stromy ležící v proudu. To platí zvláště pro horní tok řeky, kde se vyskytují četné meandry, které omezují možnost rychlé reakce. Cesta po Liardu vyžaduje dobré outdoorové vybavení a zkušenost s pobytem v severské divočině.

Lodě:   

Kánoe, kajak, treking kánoe, packraft.

Doprava:

Cesta po horním toku řeky Liardu začíná na jezerech Caribou Lakes, K těm není jiné možnosti dopravy než svěřit se zkušenému provozovateli aerotaxi. Ve Whitehorse jsou to společnosti  Alcan Air nebo Alpine Aviation. Pro transport od mostu nazpět do Whitehorse po Alaska Highway, což je vzdálenost 450 km, je nutno si domluvit se spolehlivou společností den respektive i hodinu před začátkem expedice.

Mapy:

Mapy povodí horního Liard River se dají koupit v knihkupectví Mac´s Fireweed Book-Store ve Whitehorse. Pro orientaci na řece stačí kopie mapy z Google Earth, respektive starý notebook s uloženou mapou.

Časový rozvrh:

Dva týdny jsou ideální, každý den navíc není ale ztracený.

Ryby:

Štika, lipan sibiřský, whitefish (síh bělavý), bull trout.

Zvěř a ptactvo:

Los, karibu, medvěd grizzly, medvěd černý, vlk, liška, rys kanadský, bobr, vydra, urzon kanadský, orel bělohlavý, labuť, potáplice, různé druhy kachen.

 

Sdílej tento příspěvek na Facebooku!

Sdílet na Facebooku

Další články

Název

Přejít nahoru