Na kajaku po Skadarském jezeře

Léto skončilo teprve před dvěma měsíci – alespoň podle kalendáře. Že je vám však zima už teď příliš dlouhá? My si dlouhé zimní večery krátíme spřádáním plánů na nadcházející vodáckou sezónu. Fanoušek člunů GUMOTEX a skalní vodák Tomáš Dušek nám poslal parádní fotky a deníkové zápisky z plavby po Skaderském jezeře. Nechte se inspirovat.

Na plavbu po Skadarském jezeře ležícím na hranicích Albánie a Černé Hory, kterou skvěle naplánoval náš kamarád Michal, jsme se vydali z městečka Virpazar, kde jsme nechali auta a kde jsme zakoupili vstupenku do národního parku za 2 € na den, říká Tomáš.

Cílem prvního dne naší výpravy bylo městečko Rijeka Crnojevića, kam jsme dopluli proti proudu mírně tekoucí řeky nesoucí stejné jméno. Plavili jsme se přibližně 20 kilometrů.

Cestou jsme se zastavili u pevnosti Lesendro. Pohodlně zakotvili a celou pevnost důkladně prozkoumali. Stálo to opravdu za to.

Večer jsme se ubytovali v kempu Municipal, odkud jsme si udělali pěkný výlet k volně přístupné jeskyni Obodska pećina a na vyhlídku na meandr řek, po níž jsme dopluli.

Druhý den jsme si jako cíl stanovili 16 kilometrů vzdálenou rybářskou vesničku Karuč.

Tento úsek je pastva pro oči. Jedná se totiž o jednu z největších ptačích rezervací v Evropě, kde se všude kolem rozprostírají nádherné lekníny. Když budete mít štěstí, potkáte i poslední z evropských pelikánů.

V Karuči hned nad přístavištěm je restaurace, kde úžasně vaří. Jejich rybí polévka je naprosto vynikající. Majitel restaurace nejen, že byl profesionální kuchař, ale také neskutečně pohostinný člověk, protože nás po večeři nechal přespat na verandě jeho chaty.

Třetí den jsme měli v plánu zastavit se na zřícenině Žabljak. Trasa k tábořišti na břehu řeky Morači dělá 13 kilometrů. Voda tu je průzračně čistá a ideální na koupání. Inu, posuďte sami.

Ke konci trasy jsme potřebovali přenést lodě z končícího kanálu asi 400 metrů do řeky Morači. Domluvili jsme se s místními a ti nám lodě ochotně převezli na traktorech.

Čtvrtý den nás čekal 21 kilometrů dlouhý přejezd přes jezero do kempu Murici. Dlouhou a namáhavou plavbu jsme si zpříjemnili několika zastávkami na členitém pobřeží. Kemp Murici má pěknou restauraci s výhledem na jezero, ale neměli jsme štěstí na personál.

Pátý den jsme přejížděli kolem pobřeží do tábořiště u zříceniny Tvrđava Grmožur. Tento úsek je dlouhý jen 12,5 kilometru, takže jsme si po náročném dni konečně trochu odpočinuli.

Hned zrána jsme se stavili na ostrově u pobřeží, kde jsou dva kostely Crkva Svetog Đorđa a Crkva Presvete Bogorodice. Na ostrově celoročně žije dvanáct řádových sester, které nás ochotně provedly a prohlídku doplnily zajímavým výkladem v angličtině. Dočkali jsme se i vynikajícího osvěžení v podobě domácí limonády z granátových jablek.

V průběhu plavby jsme se zastavili na jednom malém ostrůvku a vykoupali se.

Poslední šestý den jsme jeli už jen 6,5 kilometrů dlouhý úsek zpět do Virpazaru. Byla to skvělá dovolená a musím říct, že naše parta o pěti člunech si to parádně užila. Děkujeme GUMOTEXU za jejich parádní nafukovací čluny – bez nich by to nešlo.

Text a foto: Tomáš Dušek, redakčně upraveno