My a naše prázdniny na kajaku Gumotex

Jmenuji se Davide de Feo a jsem 38letý počítačový inženýr z Janova (Ligurie – Itálie) s vášní pro jeskyňářství, lezení a fotografování. V září 2004 jsem vyrazil na lezecké prázdniny na Kalymnos, malý řecký ostrov. Zde jsem poprvé zkusil jízdu na kajaku a byl jsem ohromen.

V roce 2005 jsem společně se svou přítelkyní Ilariou začal uvažovat o koupi nafukovacího kajaku. Rozhodli jsem se pro nafukovací kajak, protože tvrdý plášť kajaku jde ruku v ruce s vysokými náklady na uskladnění, a protože jsme potřebovali snadno přenosný dopravní prostředek. Ligurie, která se nachází mezi mořem a horami, je perfektním místem pro kajakářství. Všechny hlavní destinace jsou snadno dostupné vlakem a nafukovací kajak tak byl perfektním způsobem, jak si užít moře a ušetřit peníze. Navzdory tomu nebyl výběr kajaku snadný, protože nafukovací kajaky nebyly v Itálii tak rozšířené, jako dnes.

Až v roce 2016, po roce, kdy jsme podnikali krátké vyjížďky na levných kajacích, jsme si pořídili Gumotex Solar. S ním jsme započali plánovat trasu, která se pro nás stala klasikou: ze Santa Margherita Ligure do Genova Quarto (Janov). Tato výprava (okolo 26 km) je pro nafukovací kajaky perfektní: do Santa Margherity můžete dojet vlakem, dojít na nejbližší pláž a odtud vyrazit k nádhernému mysu Portofino a skvostu, který se na něm nachází: klášteru San Fruttuoso.

Výlet končí na jedné z mnoha pláží v Genova Quinto (Janov). Zde můžete kajak opláchnout, složit a hromadnou dopravou se vrátit domů.

Jedna z předností, které si u kajaku Solar již od prvních výletů nejvíce ceníme, je jeho vysoká stabilita. Díky ní si s sebou můžeme vzít masky a ploutve a jednoduše vyskočit a šnorchlovat, aniž bychom museli hledat místo, kde přistát. Tato možnost je pro plný požitek z neuvěřitelné krásy a rozmanitosti mořského dna zásadní.

V květnu jsme se vydali na jednu z nejlepších cest, kterou můžete okolo pobřeží Ligurie podniknout: dvoudenní cesta z Porto Venere do Monterossa. I pro tento výlet jsme využili pouze hromadnou dopravu.

Do La Spezia jsme dojeli vlakem, a odtud jsme do Porto Venere přejeli trajektem. Z malé pláže této vesnice jsme vyrazili směrem k ostrovům Palmaria, Tino a Tinetto. Tyto ostrůvky jsou stále neobydlené a jsou typické svými vápencovými stěnami s pěknými jeskyněmi. Když pádlujete mezi ostrovy, můžete běžně zahlédnout skákat delfíny.

Po prohlídce ostrovů jsme přejeli do Porto Venere a během cesty jsme obdivovali pohled na rozeklané pobřeží Ligurie. Noc jsme strávili v hostelu v Porto Venere a poté jsme vyrazili na dlouhou a úžasnou cestu v blízkosti vysoko se tyčících útesů Muzzerone (ráj pro horolezce), poté podél pobřeží Cinque Terre, známé svými vinicemi přesahujícími moře a světově proslulými rybářskými vesničkami.

Tento dvoudenní výlet jsme zakončili večeří v podobě vynikající ryby v Monterossu, odkud jsme se vlakem vraceli domů.

Tato výprava je nyní naše oblíbená: alespoň jednou za rok vyjedeme z Porto Venere, projedeme kolem nádherných ostrovů a navštívíme Cinque Terre, s sebou stan a spacáky. Často pokračujeme až do Framury.

Výlety, které jsou kratší a méně namáhavé, ale přesto stojí za to, jsou: ostrov Gallinara (Albenga), ostrov Bergeggi (Savona) a pobřeží Cape Noli, se zastávkou v úžasné malé zátoce v Punta Crena, která je dostupná pouze z moře.

Náš výlet podél pobřeží Ligurie následovaly dva prodloužené víkendy ve Francii. Ten první jsme poznávali Calanque of Marseille a neobydlené ostrovy Riou. První den druhého víkendu jsme přímo z kempu vyrazili prozkoumat poloostrov Gienes, odkud jsme se druhého dne vydali na ostrov Porquerolles, a třetí a poslední den jsme trajektem dopluli k ostrovu Port Cross. Zde jsme nafoukli kajak a vydali se na prohlídku ostrova. Tato dvě místa patří k nejkrásnějším místu pobřeží jižní Francie. Ačkoli jsem v Calanque byl již mnohokrát lézt, vidět je z kajaku a objíždět ostrov Riou bylo neuvěřitelně vzrušující.

Červen 2016 pro nás byl zlomový: podnikli jsme první výlet s námořními bivaky. Pro tuto zkušenost jsme se rozhodli vydat na ostrov Elba, největší ostrov toskánského souostroví a jedno z mála míst v Itálii, kde je jízda na kajaku považována za turistickou atrakci. Mnoho místních organizátorů turistických zájezdů nabízí týdenní zážitkové balíčky, které zahrnují jízdu na kajaku kolem ostrova a spaní v bivaku pod hvězdami. Rozhodli jsme se cestovat sami, abychom si plně užili krás divokých zátok, a protože jsme na cestu kolem 110km pobřeží měli pouze čtyři dny.

Auto jsme nechali v městě Piombino a poté jsme se se nalodili na trajekt, s sebou voděodolný obal na kajak a vybavení.

Jakmile jsme dorazili do města Portoferraio, nakoupili jsme vodu a zásoby a vyrazili k pláži Le Ghiaie, odkud jsme vyrazili na objížďku ostrova proti směru hodinových ručiček. Ty čtyři dny a tři noci byly fyzicky náročné, ale nezapomenutelné. Byly to dny, kdy jsme si kromě krás pobřeží a pláží užívali východů slunce, západů slunce a hvězdné oblohy. To bylo konečné potvrzení naší lásky ke kajakářství na moři, a proto jsme se rozhodli naše příští prázdniny strávit cestováním po moři.

Následující léto bylo ve znamení dvou týdenních výprav. Při prvním výletu jsme z Janova do Olbie (ostrov Sardinie) dopluli trajektem, poté jsme autobusem dojeli k blízké pláži Pittulongu a odtud jsme se vydali na sever. Pět dní jsme pádlovali křišťálově čistou vodou a zastavovali se na dech beroucích plážích. Pět dní jsme bez zastávky cestovali 140 km kolem Golfo Aranci, Costa Smeralda a hlavní ostrovy souostroví Maddalena Archipelago. Pouze silné větry přicházející z úžiny Bonifacio nám zabránili dosáhnout Santa Teresa di Gallura, naší cílové destinace. Místo toho jsme se rozhodli zastavit v Palau, odkud jsme se zpět do Olbia vrátili autobusem.

Navzdory hlavní sezoně, davům turistů a obrovského počtu plavidel a obrovitých jachet nám náš kajak umožnil si pokojně užívat krás sardinského pobřeží, udržel nás daleko od chaosu a mumraje a umožnil nám dosáhnout nádherných izolovaných pláží.

Druhý týdenní výlet se odehrál na Korsice. Zde jsme se také nalodili na trajekt přímo z Janova. Jakmile jsme dorazili do Bastia, autobusem jsme dojeli do Saint Florent, kde jsme začali pádlovat. Šli jsme podél divoké pouště Agriate, spali ve spacácích daleko od ulic a vesnic, a viděli jsme jednu z nejkrásnějších hvězdných obloh, jakou jsme kdy spatřili. Zažili jsme dvě úžasné magické noci, daleko od všeho, noci, kdy jedinými žijícími bytostmi na míle daleko byly vtipné korsické krávy. Poté jsme pokračovali do Ile Rousse a Calvì a konečně do přírodní rezervace Scandola a Piana Calanque – divokých míst, jejichž každé zákoutí jsme mohli díky našemu kajaku důkladně prozkoumat. Posledního dne jsme měli to štěstí pádlovat v naprostém tichu, které bylo přerušované pouze orlovci, kteří se potápěli za potravou jen několik metrů od našeho kajaku.

Nejzajímavější plavbou roku 2017 byla cesta na Liparské ostrovy (Sicílie). Z Janova jsme odjeli nočním vlakem, veškeré vybavení jsme dali do naší široké kóje a dalšího rána jsme se probudili v jižní Itálii. Vlak nás dovezl do Messina, odkud jsme trajektem přejeli na ostrov Vulcano. Pádlovali jsme kolem ostrova podél nádherného rozeklaného západního pobřeží Liparských ostrovů a nakonec jsme přejeli na ostrov Salina, kde jsme strávili noc ve vesničce Rinella. Druhého dne jsme dokončili prohlídku ostrova Salina. Poté, co jsme opláchli a složili kajak, jsme nasedli na trajekt a navštívili další ostrovy a prožili jedinečný zážitek noční túry na sopku Stromboli, kde jsme obdivovali její sopečnou aktivitu.

V roce 2018 jsme podnikli výlet, při kterém jsme kajak poprvé vzali na palubu letadla. Malá velikost kajaků značky Gumotex nám umožnila odbavit je coby standardní zavazadla bez jakýchkoli dodatečných příplatků. Jeli jsme na ostrov Mykonos (Řecko) a Mallorcu (Španělsko). Nepříznivé počasí nám bohužel v obou případech zabránilo prohlídku ostrovů dokončit, ale denně jsme podnikali dlouhé výlety a objevovali krásné a odlehlé útesy.

Na ostrově Mykonos nás nezapomenutelná výprava poslala na plavbu kolem pobřeží neobydleného ostrova Tragonisi, který je typický svými dlouhými lávovými tunely přístupnými pouze za pomoci kajaku.

Nejnáročnější jednodenní výprava Mallorcy byla z Port de Pollenca do Cala Sant Vicent. Náročná byla kvůli málo místům, kde bylo možné se vylodit, a rozbouřenému moři. Auto jsme zaparkovali v Port de Pollenca, autobusem jsme se přesunuli na pláž Formentor a zde jsme započali naši 30km výpravu. Projeli jsme kolem do výše se vypínajících útesů Cap Formentor a nakonec jsme se dostali do Cala Sant Vincent, kde jsme se po krátké procházce vrátili k autu.

Výprava k jižním útesům ostrova byla stejně krásná. Tyto útesy jsou dozajista méně ohromující a divoké než jejich severní protějšky, ale dojem z nich umocňují stovky jeskyní s bohatou konkrecí, ve kterých jsme v srdci ostrova pádlovali desítky metrů.

Ten samý rok jsme se opět vypravili do Sardinie. Tentokrát jsme dorazili do města Olbia a autobusem jsme dojeli k pláži v Saline, odkud jsme vyrazili na jih, ale předtím jsme se museli podělit o pivo a připít si s mnoha přihlížejícími, kteří se nás ptali na velké množství lahví vody a zásob, které jsme nakládali na kajak.

Na kajaku jsme projeli celou mořskou oblast Tavolara a Punta Coda Cavallo a objeli jsme i ostrovy Tavolara a Molara. Poté jsme jeli níže k východnímu pobřeží, kde se nádherné výhledy střídaly s dlouhými divokými plážemi, a v Posadě jsme si užili zábavnou změnu, kdy jsme kajaky přenesli z pláže na kanály, po kterých jsme později pádlovali po noci strávené v tichém kempu Ermosa.

Nejlepší část našich prázdnin začala v Cala Gonone. Oblast mezi Cala Gonone a Santa Maria Navarrese je skutečně naprosto neobydlená a nemá žádné cesty. Výhledy na vápencové zdi tvarované jeskyněmi a kaňony jsou jedny z nejlepších na světě a jakmile byla poslední loď s turisty pryč, ocitli jsme se v ráji na zemi.

Tato část Sardinie je tak nádherná, že jsme se bez váhání rozhodli změnit naši trasu, abychom ještě jeden den mohli pádlovat v jejích čistých vodách. Naše přítomnost neunikla několika námořníkům, kteří přiváželi turisty na pláže přístupné pouze z lodi. Brzy k nám připluli lodě a rafty plné zvědavých lidí, kteří se nás na náš výlet vyptávali. Když zjistili, že jsme vyrazili z Olbia a nyní míříme do Arbataxu, byli ohromeni. V Arbataxu jsme náš výlet zakončili a nalodili se na trajekt, který nás vzal zpět domů.

Rok 2019 jsme zahájili testováním nových vysokotlakých nafukovacích kajaků jiných značek. Výsledkem bylo, že jsme na tato plavidla zanevřeli, protože, ačkoli jsou rychlejší, nenabízí srovnatelnou stabilitu na rozbouřeném moři, není snadné se na ně po potápění dostat zpět, a především, jakmile jsou složené, zabírají příliš místa a jejich přeprava je ve většině případů nemožná. Rozhodli jsme se proto koupit nejlepší model značky Gumotex – Seawave. Od samého začátku jsme z něj měli jedinečný pocit – měl stejné přednosti jako Solar (stabilitu, snadnou přepravu, výdrž) kombinované s vyšší rychlostí a zvýšenou odolností vůči rozbouřenému moři a větru.

Poprvé jsme Seawave vzali s sebou, když jsme vyrazili na ostrov Capraia. Podruhé jsme s ním vyrazili na ostrov Lampedusa (letadlem) – v obou případech jsme si prohlédli celé ostrovy.

Poté jsme se začali věnovat pro nás zcela nové činnosti – jízdě na kajaku ve sladké vodě. Po plavbě po jezeru Bolsena, včetně výletu na ostrůvky Bisentina a Martana, jsme jeli k jezeru Orta, kde jsme navštívili nádherný ostrov San Giulio. Dalším cílem bylo jezero Como. Plavba po něm a jezeře Mezzola (dostupné díky řece Mera) zabrala čtyři intenzivní a naplňující dny.

Plány do budoucna

Neustále zkoumáme evropská pobřeží a připravujeme plány výletů, ale naše plány se nám často kvůli několika málo dnům dovolené nepodaří ihned uskutečnit.

Naše sny pro rok 2020 jsou prohlídka Minorcy, nový výlet na Korsiku (kde chceme prozkoumat západní pobřeží od Piana po Bonifacio), k pobřeží Amalfi a konečně do Gargano (Apulie).